Často se v mysli odvolávám na zdravý rozum, zvlášť když jde o budoucnost dítěte. V současné době mi můj „selský rozum“ zaměstnávají KONTAKTY dětí s jejich biologickými rodiči.

Vždy byli – jsou – budou rodičové, kteří své dítě nechtějí, chtějí, ale nedokážou se o něho postarat, nebo se o něho dokonce starat nesmí, protože mu ubližují. Nicméně ať tak či tak, jsou to rodiče, kteří dítěti dali život. Dát život je ale velká zodpovědnost! Není to jen PRÁVO rozhodovat o tomto životě, protože ho nevlastní. Je ale fajn být jeho součástí. Zároveň je to ale POVINNOST, kdy den co den, týden co týden, měsíc co měsíc, rok co rok, se musí rodič postarat! K rodičovství tedy patří neodmyslitelně trpělivost a hlavně vytrvalost.

Někteří rodičové se drží svého „práva na dítě“ a čím více toto své právo křičí do světa, o to více zapomínají na tu druhou stranu téže mince, a to svoji povinnost k dítěti. A když už rodič sám vnímá, že nemá v rodičovství potřebnou výdrž – je pouze běžec na krátkou trať, což není špatné – je pro něho těžké využít svého práva, že neuplatní své právo k dítěti. To znamená, že ho nechce mít v péči. Ve snaze najít pochopení a pomoc zvládnout svoji situaci, se v dobré víře obrátí na odborníka.

Jsou odborníci, kteří rodiči dají prostor, aby mohl sdělit, například i to, že dítě nechce mít u sebe, ale zůstat součástí jeho vztahu. Bohužel jsou i odborníci, kteří mají heslo: „Dítě patří do biologické rodiny, i když ho biologická rodina nechce.“ Pak rodiče, který je slabý a nejistý, nanutí nastoupit na loď, která pluje rychle a hlavně jinam, než by si sám přál. Heslo pokračuje: „Jste přece rodič a rodič se musí postarat. Samozřejmě uděláme to tak, že se k vám dítě vrátí!“ Rodič pak těžko může odmítnout…

A kde je v tomto směru plavby dítě? Nevím, asi jsme ho přehlédli? Vždyť ho nepotřebujeme, neboť my, tj. odborníci, nejlépe známe jeho zájem a tím je: „Návrat k biologickým rodičům, ač sami rodiče to tak necítí.“ Nebo dokážeme dát prostor a čas dítěti, kdy v jeho zájmu je vyrůstat v bezpečí, jistotě a stabilitě? Kdy bude vědět, že i příští rok bude na stejném místě se stejnými lidmi?

Poznámka pod čarou: Vždyť si sami vzpomeňme jak nás znejišťuj, když nevíme, co bude. Potřebujeme mít otevřenou budoucnost, to je plánovat si ji a těšit se na ni J a dítě o to více, neboť ji má také více před sebou J Je prima dítěti, z důvodu jeho identity, podporovat vztahy k jeho biologické rodině. Jak to dělat? To je však na další téma.

S úctou k biologickým rodičům

Hanka Jurajdová