Zpracování historie dítěte

Úvod do historie

Myslíte, že každý z nás potřebuje znát svoji historii?

Znáte příběh přijatého dítěte, nebo jen jeho zlomky, ze kterých je pro Vás obtížné porozumět historii dítěte?

Přemýšlíte, jak přijaté dítě seznámit s tím, co prožilo a proč vyrůstá ve Vaší rodině?

Máte obavu hovořit s přijatým dítětem o těžkých věcech, které prožilo, abyste mu neublížili?

Trápí Vás obava, jestli neohrozíte svůj vztah s přijatým dítětem, když s ním budete mluvit o jeho historii a biologických rodičích?

Věřte, že takové otázky si klade spousta pěstounů. Přinášíme Vám jejich zkušenost:

Z počátku jsem se zpracovávání historie naší přijaté dcery obával, bál jsem se, že naše přijaté dítě bude chtít být se svými rodiči, že se nám vzdálí. Ale výsledkem celé práce na knize života přijatého dítěte bylo prohloubení našeho vzájemného vztahu. Dívenka se zklidnila, je zodpovědnější, cítí větší sounáležitost s naší rodinou, více nám důvěřuje. Přejeme si, aby svoji knihu života měly i naše další přijaté děti.

OP + MP

Velmi mě osvobodilo pojmenování těžkých věcí z historie dítěte, je důležité žít v pravdivosti.

Pracujeme společně s naší klíčovou pracovnicí z centra pro rodinu na knize života, aby se chlapeček vyrovnal s tím, co jej potkalo. Jsme vděční za veškerou péči, kterou nám odborníci poskytují, protože přestože se to zdá na pohled otravné, je to velice důležité a prospěšné. Posunujeme se zvolna vpřed. S postupem času zjišťujeme, že, to že dítě zná své biologické kořeny, ví o své matce a setkává se s biologickou rodinou, je ze všech stránek přínosem. Pozorujeme, že se na nás víc napojil, víc nám věří, ví, co ho bude čekat. Má své možnosti. Poznává, že není u nás za trest, ale proto, že je to nejlepší cesta. Dokáže se na nás víc napojit a smířit se se situací. Matka je pro něj důležitá, přestože jsme mysleli, že tak malé dítě si skoro nic nepamatuje, opak je pravdou. Každý měsíc strávený s biologickou matkou je pouto, které se nadá vymazat. Těšíme se každý den z toho, že můžeme tomuto chlapečkovi dělat náhradní rodiče, i když víme, že je dítětem někoho jiného. Nic netrvá věčně. Je možné, že jednou se bude chtít vrátit ke svojí mámě. Najít jí a vědět, že ho miluje a proto mu dala šanci žít u nás. Přejeme si to i pro první dítě, i když je v adopci a dle práva naše, alespoň podle soudního papíru. Je to dlouhá cesta. Dojít až ke smíření, že jste náhradní rodič a dítě má své kořeny. Děkujeme všem odborníkům, kteří se o nás starají, že nás podporují a můžeme se svěřit se svými starostmi, radostmi i obavami. S úctou a poděkováním.

LZ+MZ

Proč se tedy zabývat historií dítěte a jejím zpracováním?

Přijatému dítěti vytváření pravdivého a smysluplného příběhu jeho života může pomoci:

porozumět tomu, proč nevyrůstá u svých rodičů, že to není jeho vina, že ho rodiče opustili
poznávat sám sebe
mluvit v bezpečí o tom, co o svém životě ví a jak vnímá svůj život
poznávat svoji minulost – odkud pochází, kdo jsou jeho biologičtí rodiče

Jak tedy na to?

Zpracování historie může probíhat prostřednictvím terapeutického příběhu, prací s počítačovým programem My Backpack, nebo prostřednictvím práce na Knize života dítěte.

Při zpracovávání historie dítěte je vhodné využít podpory odborníka, který Vás i Vaše přijaté dítě provede tímto procesem. Na Trialogu lze spolupracovat s psychologem Mgr. Jakubem Řezníčkem nebo sociální pracovnicí Mgr. Michaelou Šístkovou.

Terapeutický příběh

Vypráví příběh přijatého dítěte prostřednictvím např. zvířátek. Může být cestou, jak pomoci dítěti vyrovnat se s životními událostmi a pochopit je. Pomáhá dítěti přijmout fakt, že vyrůstá v náhradní rodině a prohlubuje vztah k náhradním rodičům.
Cílem vyprávění terapeutického příběhu je podpora utváření zdravé identity dítěte.
Terapeutický příběh lze napsat dítěti přímo „na míru“. Může začínat třeba takhle:

Jednoho dne, když se listí stromů zbarvilo do zlatova, se mámě medvědici narodilo miminko. Bylo nádherné! Mělo krásná tmavá očička a hebounkou tmavou srst.
Máma medvědice mu vybrala to nejhezčí jméno, které znala. Pojmenovala ho Mojko.
Máma medvědice své miminko milovala. Věděla, že malá miminka potřebují měkký pelíšek a dobré mlíčko, potřebují být v teple, blízko své maminky, která o ně s láskou pečuje každou minutu každého dne.
I když se máma medvědice snažila o Mojka starat, jak nejlépe uměla, nestačilo to. Ukázalo se, že je toho na ni moc. Bývala často unavená.
Jednoho dne máma medvědice objevila v lese velké červené květy plné zlatavého pylu..……

Dítě si může příběh ilustrovat, vybrat si zvířátka, která má rádo a která by v jejich příběhu mohla být, pojmenovat je a třeba i příběh zahrát se svými plyšovými hračkami.

Ilustrovaná část terapeutického příběhu může vypadat následovně:

My Backpack

Dítě prostřednictvím počítačového programu vytváří příběh káčátka, které muselo odejít ze své původní rodiny. Dítě na začátku práce dostává svého maňáska (kačenku) a její batůžek. Celý příběh káčátka vede dítě za podpory vyškoleného pracovníka.

Program My Backpack pomáhá mluvit s dítětem o okolnostech a důvodech jeho odchodu z původní rodiny. Zohledňuje vnímání a prožívání dítěte. Dítě

Práce na knize života

Začíná sbíráním střípků mozaiky života přijatého dítěte. Je to práce, na kterou lze kdykoliv navázat a pokračovat v ní.

Kniha života může začínat fotkou dítěte, kterou si samo vybere, napíše k ní svoje jméno a datum narození.

Součástí knihy života dítěte může být např.

Osa života – slouží ke zmapování životního příběhu dítěte a porozumění jednotlivým souvislostem

Strom života – slouží k posílení identity dítěte, nalezení vlastních kořenů

Literatura:
Kratochvílová – Holka ze sekáče (příběh adoptované dívky, která popisuje svoji potřebu porozumět sama sobě, svému vlastnímu příběhu, touhu poznat svoje biologické kořeny)

Wilsonová – Holka z popelnice (příběh dívky, kterou matka po porodu odložila do popelnice a dívka ve svých 14ti letech hledá své kořeny)

https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/pavkova-pestouni-pardubice-konference-dite-rodina.A191108_154126_pardubice-zpravy_lati

https://dobrarodina.blogspot.com/2019/03/rodice-maji-detem-o-adopci-rikat-pravdu.html

https://dobrarodina.blogspot.com/2018/11/maminka-ktera-dala-dite-k-adopci-pise-o.html

www.sefam.ogr

Filmy:

Dustbin Baby, UK, 2008 (natočeno podle knihy Holka z popelnice)
Instant Family, USA, 2018 (Najednou jsme rodina)
October Baby, USA, 2011
Three Identical Strangers, USA, 2018 (Tři blízcí neznámí)

Rozhovory:

Hledání předků i rodičů – odkaz zde
PaeDr. Petra Pávková hovoří o tom, kdy říci dítěti, že je adoptované – odkaz zde
PaeDr. Petra Pávková zakladatelka spolku Sefam – odkaz zde